PÁN MI DAL BRATRY

"Pán mi dal bratry..."  To jsou slova sv.Františka z Assisi, která napsal ve své závěti ke konci života.

A já chci takto začít psát.

Neboť i mě dal Pán bratry a pozval mě učit se žít tento způsob života menšího bratra v Řádu bratří kapucínů. Až jednoho dne řekl: "dost, stačilo, teď tě zvu jinam a jinak". A to po sedmi letech. A já odpověděl: "ok Pane, ale bez Tebe to nedám, neboť mám strach. Tak Tě moc prosím, zůstávej se mnou".

A včera jsem se ohlédl na zpět a viděl jak neuvěřitelně se On stará, jak moc mě učí věřit a mít naději nezoufat, ale odevzdávat se Jemu a vše od Něj očekávat, hledat Jeho, učit se jít pod Jeho pohledem, do nejistoty, do důvěry že má vše ve svých rukou ...

Z vděčnosti za tak nesmírné dary Jeho dobroty, jsem včera vykonal malou soukromou pouť na jedno vzácné místo blízko nebi. Na místo, kde se v minulém století konaly procesí poutníků ... Ale dnes už je to poutní místo téměř zapomenuto. Už tam nestojí ani kaple. Jen nedávno zbudovaný kamenný oltář a kolem něj dřevěné lavky. A kousek od tohoto místa stojí kamenný přístřešek s obrazem Panny Marie a vyvěrá tam pramen. Je to místo pokoje.

Tak na toto místo v horách jsem včera doputoval, snad jediný poutník uprostřed davu zvědavých turistů. A u kamenného oltáře se modlil v tichu, v duchu ... odevzdával jsem Pánu ty, které jsem přinášel v srdci a děkoval za všechny, které mi On do srdce vložil. Položil jsem ruku na oltář a se zavřenýma očima vstoupil do Boží přítomnosti obklopen zvědavými turisty. Ti, když viděli, co dělám, byli udiveni, ale i fascinováni, obstoupili oltář, položili na něj ruku a zůstávali se mnou chvíli v tichu. Snad ani nerozuměli tomu, co konají, a přesto se mě toto jejich bratrské gesto velmi dotklo. Bylo to silné, v mracích kde nebylo vidět dál než na deset metrů, v chladu a větru, který připomínal mrazivou zimu, jsme tam takto stáli kolem oltáře a směli se na chvíli dotýkat nebe ...

Věřím, že Pán vidí do srdce lidí, i když často nevíme, co děláme. To On se dívá s námi a za nás. A někdy nás i pozve vystoupat nad zdi a střechy a dívat se i na své životy z výšky, a někdy nám dá i zakusit uvidět kousek modrého nebe ...

Pán mi sice vzal bratry ... ale dal mi mnohem více bratří i sester ... a i jednu sestru.

A já nemůžu než žasnout a děkovat. Za naději, za slunce, za nebe (cielo)... Za dar Jeho nekonečné dobroty a lásky.